Velké křečky dělíme na rod Cricetus kam patří největší křeček polní a rod Mesocricetus kam patří středně velcí křečkové a i křeček syrský. Jediný druh z větších křečků, který se chová v zajetí je křeček syrský (zlatý). Ostatní se buďto nehodí jako mazlíčci, jsou vzácní a chránení nebo se v zajetí nerozmnožují. I křeček syrský je již v přírodě vzácný a ohrožený a je zakázáno jej ve své domovině odchytávat.

Evropský - Křeček polní - (Cricetus cricetus)

Tento křeček má tmavší ticking a má tmavou pouze hrudní část. Žije v různých částech po celém Turecku. Je tedy na rozdíl od křečka syrského velmi rozšířený.

Tento křeček má hodně tmavý ticking a tmavou má celou břišní část. Vyskytuje se od Ruska až po Gruzii. Velikost těla je 28cm, tedy velikostně je dost podobný křečkovi polnímu, ale je menší.

Tento křeček má mnohem výše položené světlé půlměsíce na tvářích a tak jako turecký křeček má tmavý pouze hrudník. Vyskytuje se v severovýchodním Rumunsku a v Bulharsku.

Tento křeček je náš oblíbený křeček kterého všichni známe z domácností. Je to jediný velký křeček, který se domestikoval a běžně se odchovává v zajetí po celém světě. V přírodě v Sýrii kde žije je ale vzácný a zákonem chráněný.

Další názvy křečka zlatého: syrský, medvědí, panda.

Křeček se v přírodě živí zrninami, semeny trav a dalšími rostlinami z polí lidí. Významnou složku jídelníčku tvoří i hmyz a jeho larvy. Křeček není lovec, ale může najít i rybu, která vyskočila z vody a nedostala se zpět nebo kobylku se zlomenou nohou, ale nejčastěji nachází moučné červy díky hojně pěstované pšenici a tak si rád jídelníček zpestří touto bílkovinou. Křečík není ale mrchožrout, takže potrava musí být vždy čerstvá. Takový přírodní jídelníček by měl mít i v zajetí.

Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, jsou umístěny ve slabinách na bocích a vypadají jako velká černá tečka. Křeček se řídí převážně čichem a sluchem. Zrak není hlavní funkcí. Proto není vhodné do hnízda s mláďaty šahat alespoň týden, i když je samička na pach vašich rukou zvyklá, je to pro ni cizí pach a může mláďata sežrat. Křeček je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. Proto je vhodné mu do ubikace dát spoustu překážek, aby se nenudil. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku. V zajetí si však zvykl na každodenní manipulaci a krmení a proto přes zimu nespí.

Křeček není dlouhověký, žije 1 a půl až 2 a půl roku, maximálně 3 roky.

Historie:

První syrští křečci se dostali do Česka v 50. letech a nejvíce se rozšířilo povědomí o nich díky 6 dílnému filmovému seriálu "Křeček v noční košili" z r. 1987, který vypráví o dětech - dvou kamarádech, které se díky vynálezům Kájova pradědečka dokáží zmenšit tak, že vniknou do hlavy člověka a následně i syrského křečka. Film se nazývá ale po Ing. Křečkovi, který se ve filmu snaží vynálezy ukrást a kterému tedy vniknou do hlavy. Ve filmu je i záběr na vycpaného syrského křečka v kabinetu učitelky a jedoucího na kole. Fotka č.1 je záběr kdy Kája drží v ruce černé mládě syrského křečka, které Alešovi vytáhl ze spodního akvária. Ve vrchním akváriu jsou dospělí, vlevo bílé myši. Přesně takto byli v začátcích křečci i jiní hlodavci původně chováni - v malých akváriích. Fotka č.2 a č.3 je křeček, kterého vyhodí Ing. Křeček a kterému se dostanou do hlavy.

Křečíky džungarské, Campbellovi, Roborovské a čínské najdete zde:

https://chov-krecka.webnode.cz/krecik-dzungarsky/