Původ a historie křečků a křečíků
Popis druhů křečků
Velké křečky dělíme na rod Cricetus kam patří největší křeček polní a rod Mesocricetus kam patří středně velcí křečkové a i křeček syrský. Jediný druh z větších křečků, který se chová v zajetí je křeček syrský. Ostatní se buďto nehodí jako mazlíčci, jsou vzácní a chránení nebo se v zajetí nerozmnožují. I křeček syrský je již v přírodě vzácný a je zakázáno jej ve své domovině odchytávat.
Rod Cricetus (velký křeček):
Evropský - Křeček polní - (Cricetus cricetus)
Největším křečkem a příbuzným křečka zlatého je křeček polní. Měří 20 - 35cm a váží kolem 300 - 500g. Charakteristické je jeho kompletně černé břicho, kterým plaší nepřátele když se zvedne na zadní a vypadá tím větší.
Na tomto videu je křeček polní ve volné přírodě:
Kdyby vás napadlo chytat polního křečka, myslete na to, že je to divoké zvíře s ostrýma zubama:
Unikátní video ochočeného polního křečka. Nejspíše mládě odchycené už jako miminko. Odchov křečka polního se v zajetít totiž nedaří a nvíc jak je vidět z předchozího videa je velice agresivní.
Rod Mesocricetus (středně velký křeček):
Rod Mesocricetus:
Turecký - Křeček Brandtův - (Mesocricetus brandti)
Tento křeček má tmavší ticking a má tmavou pouze hrudní část. Žije v různých částech po celém Turecku. Je tedy na rozdíl od křečka syrského velmi rozšířený.
Georgiánský - Křeček Ciscaukazský (Mesocricetus raddei)
Tento křeček má hodně tmavý ticking a tmavou má celou břichní část. Vyskytuje se od Ruska až po Gruzii. Velikost těla je 28cm, tedy velikostně je dost podobný křečkovi polnímu, ale je menší.
Rumunský - Křeček Newtonův (Mesocricetus newtoni)
Tento křeček má mnohem výše položené světlé půlměsíce na tvářích a tak jako turecký křeček má tmavý pouze hrudník. Vyskytuje se v severovýchodním Rumunsku a v Bulharsku.
Na videu vidíme jak se krmí v přírodě na poli s vojtěškou.
Syrský - Křeček zlatý (Mesocricetus auratus)
Tento křeček je náš oblíbený velký křeček kterého všichni známe z domácností. Je to jediný velký křeček, který se domestikoval a běžně se odchovává v zajetí po celém světě. V přírodě v Sýrii kde žije je ale vzácný a zákonem chráněný.
Mládě křečka syrského v přírodě v Sýrii :
Mládě křečka syrského v přírodě v Sýrii r. 2010. Začátek od 0:20 :
Domovina křečka syrského - Sýrie:
Další názvy křečka zlatého: syrský, medvědí, panda.
Jako křeček zlatý se označuje celý druh včetně barev a druhů srsti a nikoli jen aguti (zlatě) zbarvení představitelé. Křeček syrský, saténový, páskovaný, dlouhosrstý, panda, medvědí, medvídkovitý nejsou zvláštní druhy! Ale jen jiné názvy křečka zlatého. Nejsou zde ani rozdíly ve velikosti. Křeček je velký dle toho jestli přijímá správnou potravu nebo jej překrmujete pamlsky či dáváte potravu nevhodnou. Syrský se nazývá proto, že je původem ze Sýrie a tento název je u nás nejrozšířenější. Medvědí proto, že dlouhosrstí křečci vypadají jako malí medvídci. A panda proto že jedna z jeho četných barev je černobílá která vypadá jako medvěd Panda.
Křeček zlatý pochází ze Sýrie. Ve své domovině obývá oblasti pouští a polopuští se suchým a teplým klimatem. V přírodě je již skoro vyhubený a proto se v Sýrii vytvořila rezervace na záchranu křečků syrských v přírodě. I když v přírodě kde je v zimě teplota kolem 5 °C syrští křečci upadají do zimního spánku (což se ve vytopených bytech ani ve sklepech neděje, protože tam je teplota min. 15°C), v našem podnebí kde je venku i -20°C dlouho nepřežije. Proto pouštěním do volné přírody křečkovi moc nepomůžeme. Křečci jsou soumraková a noční zvířata a běžně ve dne spí. Teprve večer, když se lehce ochladí a denní predátoři usnou, vylézá za potravou. Stejně tak než se opět ráno probudí. To se děje mezi 20. - 5.hod. Výpravy za jídlem bývají dlouhé. Křeček naběhá i několik kilometrů za noc a proto tak rád v zajetí běhá v kolečku kde se může rychle rozběhnout. Pro případ nouze využívá lícních toreb, které naplňuje nalezenou potravou. Tu si odnáší na místo v noře sloužící jako ložnice a spižírna zároveň. Shromažďující pud ho neopouští ani v zajetí, kde hlady netrpí. Bývá někdy aktivní i přes den pokud mu nic nehrozí. Není vhodné křečka často budit z tvrdého spánku jelikož mu to zkracuje život. Křeček syrský se ale dokáže naučit budit v době krmení. Pokud mu o něco dříve než je jeho obvyklá doba probouzení například v 18.hod. budete podávat potravu, naučí se budit již v tuto dobu.
Křeček se v přírodě živí zrninami, semeny trav a dalšími rostlinami z polí lidí. Významnou složku jídelníčku tvoří i hmyz a jeho larvy. Křeček není lovec, ale může najít i rybu, která vyskočila z vody a nedostala se zpět nebo kobylku se zlomenou nohou, ale nejčastěji nachází moučné červy díky hojně pěstované pšenici a tak si rád jídelníček zpestří touto bílkovinou. Křečík není ale mrchožrout, takže potrava musí být vždy čerstvá. Takový přírodní jídelníček by měl mít i v zajetí.
Pachové žlázy, kterými značkuje své
teritorium, jsou umístěny ve slabinách na bocích a vypadají jako velká
černá tečka. Křeček
se řídí převážně čichem a sluchem. Zrak není hlavní funkcí. Proto není vhodné do hnízda s mláďaty šahat alespoň týden, i když
je samička na pach vašich rukou zvyklá, je to pro ni cizí pach a může mláďata sežrat.
Křeček je výborný běžec, skokan,
rád šplhá a zdolává překážky. Proto je vhodné mu do ubikace dát spoustu
překážek, aby se nenudil. V přírodě se ukládá k zimnímu spánku. V
zajetí si však zvykl na každodenní manipulaci a krmení a proto přes zimu
nespí.
Křeček není dlouhověký, žije 1 a půl až 2 a půl roku, maximálně 3 roky.
Historie:
Poprvé byl tento druh hlodavce popsán roku 1839 přírodovědcem jménem Waterhouse. Teprve poté přivezl britský konzul první živé exempláře do Anglie. Dnešní domácí křečci jsou potomky úlovku profesora Aharoniho z jeruzalémské univerzity, který v roce 1930 vykopal v syrské poušti hnízdo a nalezenou samičku s dvanácti mláďaty odvezl do ústavu. Někteří křečci utekli, ale z těch zbývajících, kteří se rozmnožili pocházejí všichni současní doma chovaní křečci syrští. V Sýrii je totiž křeček syrský vymírající druh a proto je chráněný a nesmí se chytat.Postupně byla vyšlechtěna řada barevných mutací jak s krátkou tak i s dlouhou srstí, popřípadě kudrnatou rex či lesklou saténovou srstí. Odchováni byli také křečci s různě barevnýma očima (černé, červené, růžové či odd-eye což znamená každé oko jinak barevné. Jedno je červené a jedno růžové). Také stále ještě existují bezsrstí křečci, ale od jejich chovu se upouští, jelikož samičky mají pro mláďata nedostatek mléka. Lze tedy chovat pouze s bezsrstými samci.
Křečíky džungarské, Campbellovi, Roborovské a čínské najdete zde:
https://chov-krecka.webnode.cz/krecik-dzungarsky/
Mapa výskytu křečků v Asii, Rusku a Sýrii:
autor článku:
Betty Veselá,
Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna