Původ a historie křečků a křečíků

Rod Phodopus:

Křečík džungarský v přírodě:

Džungarský křečík na videu vybělaný do zimní srsti v přírodě Kazachstánu kde je v zimě teplota kolem - 10 °C:

Křečíci džungarští odchovaní po rodičích odchycených v Rusku, které importovala chovatelka z Německa s chovem Unique - Hamsters v r. 2014.

překlad: Odchov divokých džungarských křečíků. Naši odchovanci divokých jsou u nás od 7.5.14 a zatím čekají v karanténě. Jsou to praví džungaráčci, kteří byli odchyceni v přírodě a nebyli kříženi s domácími křečíky. Odpovídají barvě divokých křečíků. Někteří z ruských byli také na prodej. (pozn. které také koupili chovatelé z česka)

Porovnání velikosti křečka syrského a džungarského křečíka. (Toto doma nezkoušejte. Křečci se navzájem nesnáší)

Domovina křečíka džungarského:

Další názvy křečíka džugarského: ruský, malý/dwarf, přes zimu bílý/ winter white.

Velikost: 6 - 8 cm. Hmotnost: 40 - 70g

Výskyt křečíka džungarského: Obývá území severního Kazachstánu a jihozápadní Sibiře
Ve své domovině obývá travnaté a pelyňkové stepi náhorních planin. I když v domovině křečíka džungarského panuje v zimě teplota až - 10 °C, v našem podnebí venku dlouho nepřežije, protože u nás jsou teploty až -20°C a navíc tu máme velké množství koček a dalších větších hlodavců. Proto pouštěním do volné přírody křečkovi moc nepomůžeme. Křečíci jsou soumraková a noční zvířata a běžně ve dne spí. Teprve večer, když se lehce ochladí a denní predátoři usnou, vylézá za potravou. Stejně tak než se opět ráno probudí. To se děje mezi 20. - 5.hod. Výpravy za jídlem bývají dlouhé. Křeček naběhá i několik kilometrů za noc a proto tak rád v zajetí běhá v kolečku, kde se může rychle rozběhnout. Pro případ nouze využívá lícních toreb, které naplňuje nalezenou potravou. Tu si odnáší do nory na místo sloužící jako ložnice a spižírna zároveň. Je to soumrakové a noční zvíře, ale bývá aktivní i přes den pokud mu nic nehrozí. Není vhodné křečka často budit z tvrdého spánku jelikož mu to zkracuje život. Křečík džungarský se ale dokáže naučit budit v době krmení. Pokud mu přes den budete podávat potravu v určitý čas, naučí se budit v tuto dobu. Jeho přirozenými nepřáteli v přírodě jsou hlavně draví noční ptáci, lišky, a menší šelmy.

Křečíci dřungarští jsou samotářská zvířátka, a svoje druhy i jiné hlodavce berou jako vetřelce, kteří mu chtějí ukrást potravu nebo ho zabít. Pouze v době páření se setkávají obě pohlaví a mohou spolu být i déle v jedné noře. Narozená mláďata žijí krátkodobě pospolu i s matkou, ale kolem 5. týdne kdy jsou již křečkové pohlavně vyspělí je matka odhání od sebe pryč a každé mláďě si jde svou cestou. Pokud vetřelec neodejde (v zajetí v kleci nemá kam), je nemilosrdně zlikvidován kousáním ostrými hlodáky. Partnera mění podle potřeby, netvoří stálé páry kvůli příbuznosti. Obecně si samice více hlídají noru před ostatními než samci a když se rozhodnou, že některý z obyvatel jejich doupěte je přebytečný, začnou jej napadat, až jej vyženou. Toto se nejčastěji potvrzuje u odstavených mláďat, která samička vyhání z nory, poté, co se stanou samostatnými. To se děje i v domácnostech kdy začne samička v kleci napadat svoje mláďata. Své teritorium si křečíci vyznačují močí a trusem. Své území značkují proto, aby dali najevo ostatním, že zde žijí, než, aby o něj soupeřili. V rozlehlých stepích jejich domoviny je vzájemné vyměňování informací o pohlaví, zdravotním stavu a připravenosti k páření velice důležité, protože dva malí křečíci by se na tak velkém prostoru jen těžko potkali bez pachových stop. Více než teritorium si džungaráčci hájí svou noru, do níž pouštějí jen prověřeného budoucího partnera. Pokud jeden křečík napadne druhého, vrhne se na něj a předními tlapkami jej jakoby fackuje. Většinou u toho prská a kouše. Napadený se buďto brání, kouše, nebo si lehne na záda, začne pištět a vyloučí malé množství moči, aby dal najevo svůj strach a podřazenost. V tomto případě mu dá útočící jedinec chvilku času a pokud si napadený nevěří na souboj, uteče do bezpečí. Když se ale napadený brání nebo nemá kam utéct, dojde ke zranění. Křeččí hlodáky jsou velice ostré. V jejich původním přírodním prostředí jen málokdy dochází k vážným či dokonce smrtelným zraněním, protože slabší jedinec si své úmysly většinou včas rozmyslí a má dostatek prostoru na útěk.  V domácnostech bývají souboje mnohem častější. Majitelé si totiž neuvědomují, že i když je křečík poměrně malé zvířátko, nepotřebuje kamarády svého druhu k tomu, aby mu nebylo smutno. Džungaráčci se opravdu nesnáší. Pouze párek džungaráčků opačného pohlaví se může delší dobu snášet. Při pokusu o množení musíme být opatrní. Pár si musí sednout jinak si navzájem mohou ublížit. I tak je ale lepší je chovat odděleně, protože jinak samička může rodit co dva týdny stále dokola. V přírodě se křečíci rozmnožují od února do listopadu a mají dva, ojediněle tři vrhy do roka. V zajetí mohou ale se stálou přítomností samečka samičky rodit každé 3 týdny a samička se může urodit k smrti.

Křečík džungarský je všežravec a v přírodě se živí zrninami, semeny trav a rostlinami z polí lidí a stejně tak hmyzem a dalšími drobnými živočichy.  Právě významnou složku jídelníčku tvoří hmyz a jeho larvy. Křeček není lovec, ale může najít i rybu, která vyskočila z vody a nedostala se zpět nebo kobylku se zlomenou nohou, ale nejčastěji nachází moučné červy díky hojně pěstované pšenici a tak si rád jídelníček zpestří bílkovinou. Křečík není ale mrchožrout, takže potrava musí být vždy čerstvá. Takový přírodní jídelníček by měl mít i v zajetí.

Pachové žlázy, kterými značkuje své teritorium, jsou umístěny na bříšku nad pohlavními orgány. Křeček se řídí převážně čichem a sluchem. Zrak není hlavní funkcí. Proto není vhodné do hnízda s mláďaty šahat alespoň týden, i když je samička na pach vašich rukou zvyklá, je to pro ni cizí pach a může mláďata sežrat. Křeček je výborný běžec, skokan, rád šplhá a zdolává překážky. Proto je vhodné mu do ubikace dát spoustu překážek, aby se nenudil. V přírodě se džungarský křečík neukládá k zimnímu spánku. Křečík džungarský je podle jeho jména v angličtině zvláštní tím že přes zimu bělá, aby byl pro predátory neviditelný i v krajině pokryté sněhem. Narozdíl od ostatních druhů křečků, všechny 4 barevné variety křečíka džungarského bělají v chladném prostředí. Dokonce někdy i v chladnějších bytech kolem 20st. a méně křečíci bělají. 

Bělání křečíka v barvě přírodní - agouti po dobu 20 dní.

Křečík není dlouhověký, žije 1 a půl až dva a půl roku, maximálně 3 roky.

Historie:

Rozdíl mezi křečíkem džungarským a Campbellovým:

1. Křečík džungarský

v přírodní barvě a jeho hlavní znaky vyznačené červeně:

2. Křečík Campbellův

v přírodní barvě a jeho hlavní znaky vyznačené červeně:

Campbelláčci ve skupině dospělých (2 samice + 1 samec) s mláďaty:

Křečíci Campbellovi odchovaní po rodičích odchycených Mongolsku, které importovala chovatelka z Německa s chovem Unique - Hamsters v r. 2018.

překlad: Aktualizace vzácných Campbelláčků, potomků po odchycených křečících v přírodě. Jsou spolu v akváriu a jsou zvědaví. Několik dní se samička neukázala. Že by již začali s plány na rodinu?

Domovina křečíka Campbellova:

Další názvy křečíka Campbellova: ruský, malý/dwarf.

Velikost: 7 - 8 cm. Hmotnost: 50 - 70g

Výskyt křečíka Campbellova: Obývá střední Asii, Altaiské pohoří a od něj na jihovýchod (Džungarská oblast), Ruskou oblast Tuva až po severovýchodní Čínu. Nejvíce je ale zastoupen v Mongolsku.
Ve své domovině obývá travnaté stepi a polopouště. Platí pro něj stejná pravidla jako u křečíka džungarského. Křečíci Campbellovi mají tu výhodu, že se mohou chovat ve skupinách. Musí se ale snášet. Nejlépe dvě samičky nebo dva samečci. Při pokusu o množení můžeme spolu nechat dvě samičky společně se samečkem. Trio si ale musí sednout jinak si navzájem mohou ublížit. Pokud samičky rodí moc často, musí se sameček oddělit. Samička by měla mít stejně jako u džungarského křečíka maximálně 3 vrhy za život min. 2 měsíce od sebe nejdříve ve 4 měsících a nejpozději v 1 roce života.

Křečík Campbellův je všežravec a v přírodě se živí zrninami, semeny trav a rostlinami z polí lidí a stejně tak hmyzem a dalšími drobnými živočichy. Platí pro něj stejná pravidla krmení jako u křečíka džungarského. Křečík Campbellův se neukládá k zimnímu spánku, protože žije v teplejších oblastech, tedy na zimu nebělá. Je to soumrakový a noční tvor. Od r. 2010 se v ČR chová čistokrevně a má spousty různých barev.

Křečík není dlouhověký, žije 1 a půl až dva a půl roku, maximálně 3 roky.

Historie:

Mongolský - Křečík Roborovského - (Phodopus roborovskii)

Tento křečík je nejmenší křečík ze všech křečíků a na rozdíl od ostatních může žít ve skupinách.

Roboráček v přírodě:

Roboráčci žijící v přírodě ve skupinách:

Domovina křečíka Roborovského:

Další názvy křečíka Roborowského:  malý/dwarf.

Velikost: 4,5 - 5 cm. Hmotnost: 20 - 30g

Výskyt křečíka Roborowského: Obývá pouště střední Asie - severní Čínu, Mongolsko a jižní Rusko.
Ve své domovině obývá stepi, pouště a polopouště s řídkou vegetací. V přírodě jsou nejvíce aktivní od září do listopadu. Platí pro něj stejná pravidla jako u křečíka džungarského. Křečíci Roborowského jsou velmi sociální zvířata a je doporučeno je chovat v celých skupinách nejlépe tvořených ze sourozenců jednoho pohlaví nebo alespoň po dvou. Nejlépe skupina samiček nebo samečků. Samička by měla mít stejně jako u džungarského křečíka maximálně 3 vrhy za život min. 2 měsíce od sebe nejdříve ve 4 měsících a nejpozději v 1 roce života. Křečík Roborovského má delší nohy než ostatní křečíci kvůli pohybu v písku. Dokáže na svou velikost vyhloubit až 2 metry hluboké nory. Jsou dobře adaptováni díky efektivitě ledvin na suché prostředí a proto umí šetřit s vodou a produkují velmi málo moči. Roboráčci jsou velice aktivní a proto se hodí spíše na pozorování než na mazlení, protože v ruce dlouho nevydrží. Křečík Roborovského se nedá křížit s jiným druhem a má vícero barev.

Křečík Roborovského je všežravec a v přírodě se živí zrninami, semeny trav a rostlinami z polí lidí a stejně tak hmyzem a dalšími drobnými živočichy. Platí pro něj stejná pravidla krmení jako u křečíka džungarského. Je důležité nedávat mu moc vodnatou stravu vzhledem k tomu, že žije v suchách oblastech. Stejně tak špatně tráví velké množství tuku v potravě. Křečík Roborovského se neukládá k zimnímu spánku, protože žije v teplejších oblastech, tedy na zimu nebělá. Je to soumrakový a noční tvor.

Křečík není dlouhověký, žije 1 a půl až dva a půl roku, maximálně 3 roky.

Historie:

Rod Cricetulus:

 Křečík čínský - (Cricetulus griseus)

Tento křečík má narozdíl od ostaních křečíků chápavý ocásek jako myška ale kratší, tedy má ocásek, kterým se dokáže chytat větviček a také prstů na rukách, ale nedokáže s ním kormidlovat.

Domovina křečíka čínského:

Další názvy křečíka čínského: křeček myší, křečík s pruhem/striped hamster

Velikost: 10 - 12 cm. Hmotnost: 30 - 50g

Výskyt křečíka čínského: Obývá severní Asii od jižní Sibiře zkrz Mongolsko a severovýchodní Čínu až po sever Severní Korei.
Sice to není pravý křečík, ale spíš křečkomyš, platí pro něj  ale stejná pravidla jako u křečíka džungarského. Křečíci čínští jsou samotáři. Proto se chovají po jednom. Samička by měla mít stejně jako u džungarského křečíka maximálně 3 vrhy za život min. 2 měsíce od sebe nejdříve ve 4 měsících a nejpozději v 1 roce života. Křečík čínský je velice štíhlý a proto se dokáže protáhnout velmi úzkými skulinami. Dokáže velmi dobře balancovat díky prodlouženému ocásku. Číňáčci jsou velice pomalí a rozvážní a proto se velmi hodí na mazlení. Křečík čínský se nedá křížit s jiným druhem a má celkem tři barvy. Agouti (přírodní), Dominantně tečkovaná (s bílými plotnami) a Bílá černooká.

Křečík čínský je všežravec a v přírodě se živí zrninami, semeny trav a rostlinami z polí lidí a stejně tak hmyzem a dalšími drobnými živočichy. Platí pro něj stejná pravidla krmení jako u křečíka džungarského. Křečík čínský se neukládá k zimnímu spánku, protože žije v teplejších oblastech, tedy na zimu nebělá. Je to soumrakový a noční tvor, ale bývá vzhůru i přes den.

Křečík není dlouhověký, žije 1 a půl až dva a půl roku, maximálně 3 roky.

Historie:

Původ, historii a příbuzné křečka syrského najdete zde:

https://chov-krecka.webnode.cz/puvod-historie-a-druhy-krecku/

Mapa výskytu křečků v Asii:

autor článku:

Betty Veselá,

Chovatelská stanice Mazlíčci z Brna